NOVINKY
O NÁS
JAK BYDLÍME
O MORČATECH
SAMICE
SAMCI
PLÁNUJEME
ODCHOVY

NABÍZÍME
FOTOGALERIE
ODKAZY

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA

KONTAKT

 

      Moje bonsajky

 

Tak jsem se letos (2012) rozhodla, že se pochlubím i dalším mým koníčkem. Bonsaje jsou taková moje mini záliba, kytičky miláčkové (nebo spíš stromečky). Bydlíme v bytě a nemáme ani balkon, tak se orientuju na pokojové bonsaje. Bohužel, vzhledem k místu a světlu si jich nemůžu dovolit pěstovat mnoho. Pokud květináčky nestojí přímo na parapetu okna, tak se ministromečkům u nás nedaří.

Nejsem v tomto směru žádný odborník a odborné termíny či názvy rozhodně nemám v malíku, natož v paměti. Jdu na ně selským rozumem a než některou rostlinku přetvořím k obrazu svému, tak jí nejdříve dám čas, aby si v novém prostření zvykla. Určitě se to vyplatí. V tomto čase každého nováčka "zkoumám" a rozmýšlím nad jeho budoucím vzhledem - kterou větvičku rovnou odstraním, zkrátím, zaštípnu výhonky nebo za pomocí drátu vytvaruju. Jde mi o to, aby výsledek lahodil mému oku. Když je rostlinka hodně mladá, tak samozřejmě vypadá úplně jinak, než když povyroste a trochu změní svůj tvar a vzhled. Dost často některé větvičky raději nechám, později se k nim vrátím a odstraním je, až když vidím, že jsou skutečně přebytečné.

A jaké že druhy s námi bydlí? V současné době mi na okně stojí jedenáct květináčků - devět listnáčů a dva sukulenty. Některé jsou již pěkně vzrostlé, některé jsou mladé a teprve jsem na nich začala pracovat. Abych pro ně měla místo, musela jsem se rozloučit s dalšími mými oblíbenci - jinými sukulenty a kaktusy, které jsem dala mé kolegyni v práci.

Ze sukulentů mám "jen" dvě varianty tlustice. Je to velice nenáročná rostlina, známá i pěstovaná snad od nepaměti. Zcela jednoduše se množí nejen řízky, které rychle ve vodě koření, ale i z pouhého listu lze vypěstovat rostlinku, což se mi opakovaně potvrdilo, když jsem na zkoušku zasadila přímo do země pěkný macatý list.

Z listnatých bonsají mám čaj fuki, strom tisíce hvězd, myrtu a mé srdeční záležitosti - granátové jablko "nana" a olivy, a to hned tři. Olivy mi nějak přirostly k srdci. Každá je jiná a každá je svým způsobem krásná.

Konečně se mi snad podařilo najít vhodné pozadí pro focení. Nejdříve jsem zkoušela dvě světlá pozadí - poličku na zdi, rostliny ale dělaly stíny i bez blesku, a za velkého remcání mého syna rýsovací prkno, ale obě pozadí byla velmi kontrastní vůči rostlinám, takže fotky jsou dost špatné. Následná úprava fotek mi pak zabrala spoustu času, ale s výsledkem nejsem u mnoha spokojená. Třetí je celkem dobré. Po delším hledání a přemýšlení jsem použila vyjímatelnou poličku ze skříně. A musím pochválit svého syna. Byl to jeho nápad a ještě mi ji na focení kupodivu velmi ochotně zapůjčil. Sice si myslím, že by to chtělo o něco světlejší odstín, nábytek ale kvůli tomu měnit nebudeme. :-)

19.5.2012 podařilo se mi získat dvě sazeničky tvrdolu úročníkolistého. Ten den jsem navštívila úžasnou mezinárodní výstavu bonsají v botanické zahradě v Tróji, kde mimo jiné měl přednášku pan Petr Herynek, který patří mezi přední české pěstitele bonsají. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost pana Herynka poznat. Je to velmi příjemný a sympatický pán a na jeho projevu bylo vidět, že je bonsajista tělem i duší. Tvrdol (mám jej právě od pana Herynka) je krásný a neobvyklý. Před dlouhými lety jsem jej měla, ale bohužel odešel spolu s dalšími bonsajkami, když mi je zbytek rodiny při mé nemoci jaksi zapomněl zalévat. Vzhledem k malým květináčkům stačilo několik dní a začínala jsem znovu od začátku. Obě sazeničky tvrdolu jsou prozatím jen takové nudličky, takže jsem je ani nefotila a nechávám je růst. Uvidím, co zvládnou do jara. A jestli bude co fotit, tak je na stránky přidám.

Opět změna. A opět se týká pozadí pro focení stromečků. Kdyby starší syn občas nekutil a nelepil domečky z lepenkové  čtvrtky, tak by  mě tato  možnost snad  ani  nenapadla. Myslím si, že jsem  se tentokrát s pozadím strefila. Je šedá, tedy barvy je neutrální, takže rostliny na takovém pozadí velmi pěkně vyniknou. Odstín má sytý tak akorát - ani tmavý ani světlý, jen to světlo při focení ne vždy je dobré. Nově jsem pozadí použila 8.6.2012 na vyfocení olivy č. 2.

Druhý týden v červenci 2012, kdy jsem byla na dovolené, se opět zopakoval příběh s nezaléváním mých bonsajek. Zatím to vypadá, že po této "péči" mého syna nepřežila pouze jedna rostlinka - čínský pepř, ale zatím si jej nechávám, kdyby si to rozmyslel a znovu obrazil. Bohužel v to již moc nedoufám.

Pak mě zřejmě opustil i buxus, který v červnu začal chřadnout. Nepomohlo mu ani přesazení, zatím stále stojí na svém místě, kdyby se ještě vzpamatoval, jak se říká - naděje umírá poslední.

Září 2012 - S těžkým srdcem jsem musela vyhodit buxus a čínský pepř. Obě rostlinky uschly.

4.10.2012 - Opět jsem změnila pozadí na focení. Nyní jsem použila pozadí, na kterém fotím morčata. Sice by bylo lepší pozadí jednobarevné, ale kupodivu na něm granátovník, který jsem fotila, vypadá celkem dobře a má přirozené barvy. Zatím mi nejlépe fotky vyšly v polovině dubna 2012 na pozadí, na které jsem použila poličku ze skříně. Má teplou světlehnědou barvu a rostliny jsou na fotkách krásně detailně vykreslené. Nechci ale syna otravovat s vyndáváním poličky na focení, proto jsem dnes vyzkoušela pozadí šedomodré. Sice nedosahuje kvality poličky, ale ze všech pozadí, které jsem už vyzkoušela je nejpřijatelnější.

********************

Tlustice - sukulenty mám asi nejdéle. Jednou za čas je musím pořádně prořezat, protože jinak by se mi nevešly na parapet, který je hodně úzký. Ale i tak jsou stále krásné a za ty roky, co je mám, jsou z nich stromky s pěkně tlustým kmínkem.
Sukulenty není možné tvarovat drátem, neboť jsou křehké a plné tekutiny. Pokud bychom je chtěli tvarovat násilím, tak by se nám zlámaly, případně poškodily zaříznutím drátu do dužiny větviček. Tvarování je možné pouze řezem a otočením ke světlu (větvičky se za světlem trochu otáčejí). Spíše se jedná o usměrnění větvení, takže ve výsledku mohou vypadat jako pravé bonsaje.

Tlustice (Crassula ovata f. monstrosa) z pěti stran - z každé strany je krásná. Už když jsem ji kdysi kupovala jako malou sazeničku (a dodnes si pamatuju cenu 35,-Kč), tak byla naprosto perfektně rostlá, že byla v podstatě "hotová". Bohužel, jí uschla spodní větvička, po které zbyl viditelný suk. Je to škoda, protože jí chybí - pěkně doplňovala tvar koruny.

       

 

Tlustice (Crassula ovata) U této tlustice nastalo přesně to, o čem jsem psala výše. Po mnoha letech jí dole na kmenu vyrašila nová větvička. Zatím ještě nejsem rozhodnuta, zda ji zachovám nebo odstraním. Docela mi přijde, že by v budoucnu mohla doplňovat celou korunu, ale ještě musím pořádně zvážit, co s ní, a případně ji zkusit přinutit otočeném květináče, aby se otáčela za světlem tím správným směrem.

     

********************

Olivovníky (Olea europaea)

1. Tuto olivu mám nejdéle (když pominu tu předchozí, kterou mi v době mé nemoci manžel a děti nechali uschnout). Oslovila mě svou "ošlivostí", tak jsem se rozhodla, že z ní něco vykřešu. A tak se z ošklivého káčátka za ty roky spolužití se mnou pomalu stává labuť. Nadzemní část rostliny je poměrně malá, automaticky vytváří malé listy a od prvopočátku roste docela pomalu. Pár let jsem ji nechala růst dle její libosti a až v březnu 2012 jsem ji "seřezala" a začala tvarovat. Stále je v původním černém plastovém květináči - je vysoký a v poměru k rostlině poněkud objemný. Zatím jsem se neodvážila olivku přesadit, protože se trochu bojím toho, co se skrývá v kořenové části.

   

13.8.2012 jsem opět olivku vyfotila. První dvě fotky jsou z března 2012. Za těch pět měsíců urazila kus cesty. Částečně je vytvarovaná pomocí drátu. Ale hlavní tvarování provádím zaštipováním. Na fotkách tolik nevynikne, ale je podle mého názoru pěkná. Jen mě trochu mrzí tenký kmínek, to se snad v budoucnu trochu změní. Hlavní větev (lépe řečeno pokračování kmínku) jsem otočila dolů, je to ale potvora odolná, nějak se jí nechce měnit směr. Když jsem po pár měsících rozmotala drát, tak větev měla stále tendenci se vracet do původní polohy. Doufám, že drát zabere, já jsem ale trpělivá, takže si na to počkám.

   

 

2. Jako druhou jsem si koupila rozkošatělý stromeček. Když mu po roce celá půlka koruny uschla, tak jsem z toho byla nejdříve smutná. Kdybych odstranila suché větvičky, zbylo by z něj jen ošklivé torzo, ale nakonec jsem udělala to nejlepší, co udělat šlo - bonsajku jsem nechala tak, jak je - polovina zelená a polovina holé suché větve. A má to něco do sebe, i tak vypadá moc pěkně, a navíc je překvapivě fotogenická.

       

Příběh z poloviny uschlé olivy má pokračování. V polovině května 2012 jsem nevydržela a radikálně zkrátila větve. Vzhledem k tomu, že olivy takový řez celkem dobře snášejí, tak jsem se k tomu odvážila. Ze stromečku zbylo jen torzo s několika ponechanými suchými větvemi (to kdyby nové větvičky narostly špatným směrem a bylo by nutné chybějící korunu něčím vykrýt). Během jednoho týdne se začaly klubat nové zárodky větviček a v prvním červnovém víkendu jsem poprvé zaštípla výhonky. Z olivky mám obrovskou radost - jednak přežila totální ořezání větví a jednak začíná krásně a hlavně rychle obrůstat. Vzhledem k tomu, že vyrašilo dostatek nových větviček, jsem odstranila i zprvu ponechané suché větve. Sice obrazila trochu jednostranně, takže nové větvičky budu za čas přesměrovávat. A pokud se bude dařit, tak na přesměrování bude stačit zaštipování. Nové fotky jsou z 8.6.2012. Za čas olivku opět vyfotím, aby byl vidět pokrok v růstu. Stromeček je vyfocený na novém pozadí.

 

Olivka pěkně obrůstá a to jsem  musela zdokumentovat. Dnes, tedy 13.8.12, jsem ji opět vyfotila. letorosty by měla o mnoho delší, kdybych je nezaštipovala. Po zaštípnutí pěkně rozvětvuje, čímž se pomaličku začíná tvořit nová koruna.

     

 

3.  Poslední olivka je benjamínek a zatím se ani nedá nazývat bonsají, kmínek má tenoučký, ale našlápnuto má dobře. A je zase úplně jiná, než předchozí dvě - má krásnou, naprosto pravidelnou korunu. Koupila jsem ji v Albertu v akci  jako náplast za bonsajku č. 2, protože jsem chvíli uvažovala i o vyhození. Měli tam tolik krásných oliv a za pár korun, že jsem nevěděla, jakou si mám vybrat. Vzhledem k tomu, že nerada hážu flintu do žita a každé rostlině vždy dávám šanci na vzpamatování nebo dožití, tak teď mám olivy tři a nijak toho nelituju. Koruna je natolik pravidelná, že začínám přemýšlet nad tím, že bych ji mohla prořezat a dát jí jiný tvar. No, zatím ji nechám žít, na rozmyšlení a provedení změny je dost času.

     

********************
 

  

Strom tisíce hvězd (Serissa foetida) Mám variantu se zelenobílými lístečky a je moc zajímavá. Dostala jsem ji jako dárek k narozeninám. Ani jsem stromeček nemusela moc upravovat, pouze jsem odstranila přebytečné větve, aby koruna nebyla tak hustá a měla lepší tvar, a zkrátila přerostlé větvičky. Je to moc pěkná rostlinka a už jako mladá má kmen i větvičky se vzhledem starého stromu. Lístky jsou maličké, tedy skutečně vypadá jako miniaturní strom. Kvete malými bílými kvítky. Když rozkvete, tak je obalená svými kvítky, že to vypadá, jako by na ní bylo tisíce hvězd - z toho zřejmě pochází její název.

********************

Buxux (Buxus harlandii) je zajímavý tím, že už mladá rostlina vytváří rozpraskanou kůru, která dělá dojem hodně starého stromu. I na letorostech se v krátké době rozpraskaná kůra začne tvořit. Překvapilo mě, s jakou rychlostí tato změna v "dospělou" kůru probíhá. Můj buxux je ještě mladík, vloni (léto 2011) jsem mu prořezala letorosty. Zatím ho nechávám v klidu, ale ještě mu časem jeho kštici znovu proředím.

      
 

6.4.2012 - Přistoupila jsem k prořezání. Letorosty jsem opět hodně prořezala a zkrátila. Zkrácením letorostů rostlinu donutím k rozvětvení. Ponechala jsem minimum větviček, které jsou základem pro budoucí korunu. Pořadí fotek je stejné jako u těch předešlých, aby bylo možné na první pohled porovnat změnu, kterou stromeček prošel. Řekla bych, že i na novém pozadí stromeček vypadá lépe.

     

V červnu 1012 se buxuxu přestalo dařit. Vůbec nerozumím tomu, proč se tak stalo. Do června se mu dařilo velmi dobře, což bylo vidět i na množství krásně tmavě zelených letorostů, řez snášel také dobře, po dubnovém prořezání krásně obrůstal. Tak jsem se těšila, že z něj za pár let bude pěkná bonsajka. Přesadila jsem jej, ale ani to nepomohlo. Nyní nemá jediný lístek, větve jsou mrtvé, tak teď už jen čekám, jestli znovu obrazí.  Byl/je nepravidelně rostlý, což mu dávalo velmi zajímavý vzhled.  Jestli se nevzpamatuje, tak si buxux znovu koupím, určitě stojí za to jej mít doma.

Září 2012 - buxus, bohužel, skutečně uschl.

********************

Čínský pepř (Caragona spinosa) je další zajímavou rostlinou. Listy jsou hodně podobné  listům mé vysněné rostliny tvrdolu úročníkolistému, který bych velmi chtěla, ale nikde jsem jej neviděla prodávat. Co je ale velmi zajímavé, tak slovo pepř nemá jen v názvu. Je to velmi prastaré koření (nepříbuzné pepři), které v Číně patří k těm nejstarším. Jako koření se používají plody - tobolky (semínka se odstraňují, jsou hořká). Kvete velmi nevýraznými květy. Napravo na malé fotce je vidět malý, téměř nepatrný kvítek, který na stromečku rozkvetl (březen 2012), takže zatím jsem větvičku jako jedinou nezkrátila.

Díky "péči" mého syna během dovolené ve druhém týdnu července 2012 stromeček zřejmě uschl. Stejně tak jako u buxusu čekám, jestli ještě nezačne obrůstat. Větvičky má na troud suché, tak se obávám, že se to nestane. Jestliže by byl živý kmen, tak by tu naděje byla. No uvidím. Pokud skutečně uschl, časem si za něj snad pořídím náhradu. Je zajímavý nejen svými drobnými lístečky, ale i nezvyklým květem a osobitou vůní, která je silnější, když se listy promnou.

Září 2012 - stromeček se nevzpamatoval. Než jsem jej vyhodila, tak jsem zkontrolovala kořínky, stejně jako u buxusu. Bohužel, zázrak se nekonal.

********************

Carmona - Čaj Fuki (Carmona Microphylla) ve stylu hankan (zkroucený styl) jsem dostala v práci jako jeden z dárků k mým narozeninám v květnu 2011. A musím říci, že mi udělal moc velikou radost. Od té doby neustále kvete drobnými bílými kvítky. Jen zatím moc neobráží novými výhonky, tedy nerozvětvuje, takže zatím jej mám jen na koukání.  Na focení jsem sundala drát. A vzhledem k tomu, že nová větvička na vrcholu stromečku se poněkud napřímila (ještě není zvyklá na svou novou polohu), trčí do výšky a trochu kazí tvar stromečku.


31.10.2012 - Stromeček konečně získal původní vzhled, který měl, když jsem si ho přinesla domů. Ze začátku hodně opadal a nelepšilo se to, takže jsem jej v létě přesadila do nové ho substrátu. Velmi záhy začal obrůstat novými lístečky a obsypal se květy. Od té doby je tomu tak doposud. Jen mě trochu mrzí, že stále nerozvětvuje. Zatím jsem se nesetkala s tím, že po zakrácení letorostu nebo větve rostlina nevyžene nové letorosty, ale jak je vidět, výjimka potvrzuje pravidlo. Sem tam sice letorost vyžene, ale na nevhodném místě. Takže se soustředím pouze na odstraňování nehodně vyrostlých letorostů, ale třebas se jednou dočkám i mohutnějších, hezky rostlých větviček. Fotky jsou opět s novým pozadím a mám z nich radost. Od těch prvních je to obrovský rozdíl, kvalitou se nedají vůbec srovnávat. Bohužel ale vyniklo poškození původní misky, ve které byl a stále je stromek zasazený.


********************

Granátovník - Granátové jablko "Nana" (Punica granatum) - Už delší dobu jsem tuto zajímavou rostlinku sháněla a nedařilo se mi. Nakonec jsem ji v srpnu 2011 koupila přímo u nás naproti přes ulici v květinářství jako celkem vzrostlý keřík s několika nádhernými květy ve tvaru zvonečků. Některé šlechtěné granátovníky mají plnokvěté květy, které vypadají jako růže, prostě nádhera.
Granát
ovník je opadavý keřík, ale dost mě v zimě překvapil, že neopadal, ale naopak celou zimu rostl. Asi mi chtěl předvést, že není žádné béčko. Začátkem září jsem jej přesadila a ostříhala a samozřejmě i zdokumentovala, v čemž budu pokračovat. Vzhledem k tomu, že granátovník roste hodně rychle, je možné za jednu sezónu vypěstovat základy na pěkný stromeček.
První dv
ě fotky jsou focené bleskem, který vytvořil na pozadí stíny. Květináč měl stín, každá větvička byla dvojitá, až z toho bolely oči. Prostě hromada stínů. Vzhledem k tomu, že jsem jej ostříhala dříve, než mě napadlo, že bych keřík mohla znovu vyfotit, tak jsem stíny z fotek musela odstranit pomocí Zoneru. Byla to příšerná mnohahodinová dřina, ale výsledek je více než dobrý, až jsem se musela sama pochválit, ale i jsem si pěkně spílala. Kdybych nebyla zbrklá a počkala si na denní světlo, mohla jsem ušetřit spoustu času, který jsem strávila retušováním fotek. Fotky jsou vždy ve stejném pořadí.


    14.8.2011 - původní vzhled keříku, jsou patrné kvítky                 6.9.2011 - přesazený polotovar, už se rýsuje stromeček
 


9.9.2011 V
korekci větví jsem si dala malou přestávku, abych si pořádně rozmyslela, finální vzhled stromečku. No a toto je výsledek. Bohužel jsem tím radikálním řezem zlikvidovala i dva květy, které po ostříhání stromečku ještě stačily vykvést - na polotovaru byly ještě na krátkou dobu zachovány. Dost jsem se obávala, jaký "dáreček" objevím v kořenové části rostliny. Vzhledem k velikosti květináče by bylo pravděpodobné, že kořeny mohou skrývat překvapení. To se ale naštěstí nestalo a při přesazování jsem nemusela řešit problém "co s tím".
 


 

Tak, to je výsledek zimního růstu stromečku, fotila jsem 18.3.2012. Chudák netuší, co ho čeká - budu zase dost razantně prořezávat a možná i drátovat. Když porovnám podzimní řez s jarní huňatou korunou, je to až neuvěřitelné, co dokázal místo odpočinku.

6.4.2012 - stromeček je opět ostříhaný. Nechala jsem dlouhou pouze jednu větvičku, protože opět vyrašil nový kvítek. Po odkvětu samozřejmě větvička zkrácení neunikne. Je až neuvěřitelné, jak se granátovník po tak radikálním řezu dokázal vzpamatovat. Teď už začíná vypadat jako stromeček, ale větvičky jsou tenoučké, takže zatím z drátování ještě nějakou dobu nic nebude. Větvičky nejdříve musí dorůst a zesílit. Během sezóny budu pouze zaštipovat nové výhonky, abych docílila bohatšího rozvětvení.

Také jsem se rozhodla zdokumentovat rozvití květu, který budu v pravidelných intervalech fotit. I po několika dnech je vidět pokrok, jaký květ ve svém růstu udělal, začíná oranžovět a za další týden se už začíná otevírat. Na posledních fotkách ze dne 6.5. je již od stromečku odpadnutý květ. Z květu zbyla pouze pevná část - zvoneček, když jemné okvětní lístky opadaly.

                      
                  
10.4.2012           14.4.2012         21.4.2012                         6.5.2012                                            6.5.2012

Granátovník  pěkně obrostl, už vypadá téměř jako dospělá bonsai. Největší radost mám z toho, že znovu vykvetl, tak jsem jej 24.6.2012 opět zvěčnila. Měl jeden květ téměř odkvetlý, jedno již zabarvené poupě a jedno miniaturní, teprve tvořící se poupátko (napravo těsně nad listem - není téměř vidět). U toho skoro odkvetlého květu je již patrné, že se začíná tvořit plod. Tak jsem zvědavá, zda neupadne jako ten minulý.
4.7.2012 jsem znovu fotila. První květ se již přetváří do jablíčka, bobulka je červeně žíhaná, což ale na fotkách není vidět, a zatím to vypadá, že drží. Jestli "dozraje", tak to nebude v pravém smyslu granátové jablko uvnitř se správným obsahem, ale vzhledem se lišit nebude. Druhý květ krásně kvete a třetí začíná červenat.

 
                  24.6.2012                                         24.6.2012                                            4.7.2012                                          4.7.2012


Granátové jablíčko povyrostlo a zatím to vypadá, že pevně drží. Stromeček není žádný obr, tak jsem docela zvědavá, jak bude velké. Letorosty již zastavily růst, takže není co zaštipovat. Na další přírůstky budu muset zřejmě počkat až na jaro. A samozřejmě, že jsem si jablíčko vyfotila pěkně z blízka. Jestli ze stromečku neodpadne, tak jablíčko opět vyfotím.

Foto detailu jablíčka je ze dne 13.8.2012.

 


     Foceno dne 13.8.2012.
 


4.10.2012 - Granátovník se pomalu začíná připravovat na zimu. Sice to zatím na fotce není tolik vidět, ale lístečky má zesláblé, neduživé, začínají žloutnout a opadávat. Jen doufám, že tato zima neproběhne jako ta loňská, kdy místo, aby granátovník měl vegetační klid, tak po celou zimu rostl.
Co ale udělalo pokr
ok, tak to je jeho plod - jablíčko vyrostlo a krásně se zbarvilo dočervena. Základ změnil zelenou barvu na žlutou a je jemně červeně tečkovaný, takže z dálky je jablíčko spíše růžové. A drží na stromečku zatím pevně. Tak věřím, že ještě bude dozrávat a trošku se ještě změní a možná i povyroste.

Opět jsem změnila pozadí na focení. Nyní jsem použila pozadí, na kterém fotím morčata. Granátovník by určitě více lahodil oku na jednobarevném pozadí, ale kupodivu i tak rostlinka vypadá celkem dobře a má přirozené barvy.

 


31.10.2012 - Jablíčko se pěkně zbarvilo více červeně a ještě vyrostlo. B
ohužel již na stromečku téměř nedrželo, takže po manipulaci při focení odpadlo. Naštěstí jsem stromeček s jablíčkem stihla ještě před tím vyfotit. Jablíčko mělo průměr 3cm a ke konci růstu na jedné straně prasklo. A k mému překvapení z jablíčka na mě koukala vyvinutá semínka obalená dužinou, stejně jak tomu je u granátových jablíček, která jsou běžně v obchodech prodávána, což jsem ani v domácím prostředí neočekávala. Tak jsem zvědavá, až na jaře na zkoušku semínka zasadím, jestli z nich něco vyroste.

 

 


Na
těchto fotkách jablíčko lépe vyniklo a je zde vidět i obsah jablíčka - semínka, která jsou obalena dužinou. Jablíčko je foceno ve stejný den, tedy 31.10.2012.

 

 

********************

 

Myrta (Myrtus communis) je pro velkou část široké veřejnosti naprosto obyčejná rostlina, pro někoho je naopak zajímavá. Určitě za zmínku stojí to, že je léčivá (využití zevně i vnitřně), je možné ji použít i jako koření, myrtový olej se používá např. při výrobě mýdel či parfémů. Jsem přesvědčena, že tato informace je po mnohé naprostou novinkou.
Stejně jako granátové jablko i myrta rychle roste, takže v krátké době je možné z ní vypěstovat pěknou bonsajku. Kvete drobnými malými kvítky, mohou být i plnokvěté. Myrtu jsem koupila teď v březnu (2012), je to opravdu ošklivoučký nepravidelný
drobeček, který má před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než bude alespoň trošku podobný malému stromečku. Zatím jsem myrtu jen přesadila do nové misky a nechala ji odpočinout a hlavně zvyknout na nové prostředí.

     

6.4.2012 - Po čtyřech týdnech odpočinku po přesazení, když bylo vidět, že se rostlinka nezměnila k horšímu, ale naopak se jí u nás daří, jsem přistoupila k úpravě vzhledu. Myrtu jsem pěkně "oholila", omotala dráty a vytvarovala. Teď už jen budu čekat, až obroste. Fotky mají pořadí opět stejné jako ty předchozí.

     

Myrta naštěstí synovu týdenní péči v létě 2012 přežila (druhý červencový týden). Když jsem ji po návratu z dovolené uviděla, tak lístečky měla vyschlé, až zvonily. Nejdříve jsem se domnívala, že jsem o ni přišla, jak strašně vypadala, ale po zalití se neuvěřitelně rychle začala vzpamatovávat. Sice z ní zbylo torzo, ale bylo úžasné pozorovat, jak ožila. Dokonce zůstala zachována cca polovina listů. Taková obrovská životaschopnost mě hodně překvapila. Za pouhé dva týdny už byl vidět slušný pokrok v růstu, po měsíci začíná vypadat pěkně - obrůstá a začíná se dostávat do formy a hlavně opět získává původní tvar. Sice přišla o celou špičku (1/3) kmínku a některé větvičky, ale jako by to věděla, tak na současné špičce vyhnala silnou větvičku, ze které bude nový pěkný vrchol. Až jí vrchol trochu doroste, tak ji vyfotím. Předpokládám, že to bude tak někdy na jaře.