NOVINKY
O NÁS
JAK BYDLÍME
O MORČATECH
SAMICE
SAMCI
PLÁNUJEME
ODCHOVY

NABÍZÍME
FOTOGALERIE
ODKAZY

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA

KONTAKT

 


 

 

 

Jak jsme opět začali chovat morčata

             

    

 

Své první morčecí miminko jsem si donesla coby  dítko mateřskou školkou povinné od nějakých lidí, kteří bydleli přes ulici, za laclem tepláků. Od té doby mě morčata provázela a dělala radost po dlouhé roky a stala se mou láskou „na celý život“. Po té, co jsem se vdala, jsem, bohužel, s jejich chovem na dlouhý čas byla nucená přestat, jelikož manžel má alergii, což se moc neslučovalo s jeho každodenními alergickými projevy. S těžkým srdcem jsem své dva mazlíky věnovala mé kolegyni , která měla tehdy malou, asi tříletou holčičku.

Naše děti vyrostly a stále častěji nás přemlouvaly, abychom jim koupili psa. Nakonec pro mě jednoho krásného dne manžel navrhl, že bychom jim mohli pod stromeček nadělit jiného chlupáče – morče. Nejdříve jsem to odmítla, protože starší syn zdědil alergii po manželovi, ale semínko bylo zaseto. Od té doby mi v hlavě hlodala jediná  myšlenka – morče, morče, morče, morče. Nakonec jsme se v roce 2002 rozhodli přeci jenom koupit nového člena rodiny. V tom roce pod stromečkem byl jen plastbox, protože jsem před Vánoci na toho nejkrásnějšího dlouhosrstého chlupáče nikde nenarazila. V té době jsem ještě neměla ponětí  o klubu morčat, ani o tom, že existují morčata s rodokmenem,  takže při brouzdání na internetu  jsem se po morčatech nepídila. Nakonec jsem v Krči v jednom zverimexu natrefila na naší červeno – bílou Nelinku NS peruánku běhající tam ještě s jednou rozetou po ubikaci. Hned to byla láska na první okouknutí. S Nelinkou jsme získali úžasného mazlíčka. Moc ráda se chovala a u televize na klíně se dokázala rozvalovat celý večer. Nelinka nás opustila 11.1.2009.

Nelinkou to začalo a dnes mám registrovanou chovatelskou ministanici. Ani jednoho z nyní chovaných chlupáčků  bych nedala za nic na světě. No a když se narodí miminka, tak je to ten nejkrásnější zážitek, co znám. Chlupaté kuličky, které od narození vidí, běhají a jsou neuvěřitelně upovídané. Tak jsem zjistila, že bez zvířecího kamaráda je ten život nějak prázdný, s čímž jistě všichni chovatelé nejen morčat bez rozdílu budou souhlasit.